Nejstarší zmínka o Oleksovičkách pochází z roku 1190, kdy patřily pod opatství Louckého kláštera u Znojma. Od roku 1784 jsou přifařeny k nedaleké obci Slup.
Poddaní byli povinni platit jen úrok buď celoročně a nebo půlletně o sv. Jiřím a Michalu. Robotu konali v Oleksovičkách dva dny pěšky. Podruzi robotovali jeden den týdně a chalupníci deset dní pěšky v roce.
Týdenní trhy se odbývaly v Jaroslavicích každé úterý. O těchto trzích se prodával také vepřový dobytek. S hovězím se tu nikdy neobchodovalo. výroční trhy byl tři: první pondělí v dubnu, v podnělí po sv. Vavřinci a v pondělí před sv. Michalem.
Na Znojemsku byly živé výroční obyčeje a zvyky. Slavily se dožínky po skončené žatvě, domlatky po skončení mlatu, dodraná po skončení draní peří či předení. Na venkově se slavilo také posvícení, hody, masopust apod. Na Všechny svaté chodily chudší děti po skupinkách "po koláčcích". Večer na sv. Tomáše a na štědrý den střílela chasa z pistol. V noci na prvního máje chasníci dávali na příbytky svých vyvolených máje.
Oleksovičky (F. V. Peřinka, Jaroslavský okres, 1905)
něm. Klein Olkowitz, samostatná katastrální a politická obec, 3 km severně od Jaroslavic, v údolí řeky Dyje asi 190 m nad hladinou mořskou v krajině bohaté vínem a ovocem.
Rozloha obce 2,67 km2.
Obyvatelstvo bylo r. 1770 179 duší, r. 1834 ve 40 domech 269, r. 1880 v 68 domech 339, r. 1890 v 70 domech 346 a r. 1900 v 75 domech 380 obyv., katolických, německých, zaměstnáním zemědělců.
Přifařeny jsou do Slupi od r. 1784, před tím náležely farou do Jaroslavic, přiškoleny do Slupi, panstvím jsou částí Jaroslavic, kde je také pošta a telegraf.
Poddanské poměry byly stejné jako v Křídlůvkách. Jméno místní zdrobnělé od Oleksovice, které od osobního Oleksa (Alexius) odvozeno jest.
Nálezy paleontologické: Zbytky diluviálního nosorožce, (Rhinoceros tichorhinus Bl.), diluviálního soba (Cervus tarandus), diluviálního zubra (Bos bison boj) a diluviálního koně.
Dějiny: Oleksovičky byly od r. 1190 - 1540 příslušenstvím opatství luckého u Znojma, od r. 1540 jsou nepřetržitě při Jaroslavicích.
R. 1434 klášter Lucký rozšířil v Oleksovičkách svůj rybník. Když však r. 1449 znova bylo potřebí rybník rozšířit, učinil opat lucký smlouvu s Achácem Finkenhaimerem, hejtmanem na Lavě, kterou nabyl potřebného pozemku. Částka Oleksoviček byla však v rukou světských, neboť r. 1466 píše se po nich Anežka z Oleksovic, sestra Jiříka z Oleksovic.
R. 1540 zastavil lucký prelát Ondřej Weiss veškero klášterní zboží v Oleksovičkách Vilímu Kunovi z Kunštátu, majiteli Jaroslavic, za roční činži 62 1/2 kopy grošů, splatnou ze statku miroslavského.
Vilím Kuna z Kunštátu ihned zavázal se platiti z Oleksoviček a Slupi 20 kop ročně dominikánům znojemským, postoupí-li mu svých pustých vsí Unšovic a Němčič. Ale již r. 1541 postoupil Janovi Kuně z Kunštátu záměnou za jeho část vsi Slupi a Micmanic.
V zemských deskách byla smlouva tato vykonána teprve r. 1542. Kunštátové nedrželi Jaroslavic a jich příslušenství (tedy i Oleksoviček) dlouho, neboť již r. 1547 rukojmí nebožce Vilíma Kuny z Kunštátu prodali nejvyššímu pražskému purkrabí Volfovi Krajířovi z Krajku.
(Tento text byl opsán z knihy: Vlastivěda moravská, II. místopis, Jaroslavský okres, 1905, autor: V.F.Peřinka, kniha je uložená ve státním okresním archivu ve Znojmě)